Jak Ironing Ladies o auto přišly

Už jsme dlouho nepřispěli do naši blogosféry. Jak já to vidím, nebyl na to prostě čas. Obyčejně rekapituluje a přináší mnohá ponaučení Martin. Umí to lépe, než já. Je to umělec a rád si hraje i se slovy. I tak věřím, že obsah sdělení přeřve málo vybraný styl. Vlastně bych chtěl navázat tam, kde Martin skončil. Totiž u auta, protože je to takový náš kámen úrazu, který se s námi pořád veze.

Jednou auto máme, ale je porouchané a neprovozuschopné, nebo auto nemáme, a tak se s plastovou bednou promenádujeme v hromadné dopravě. Nebo nám dobrá duše auto zapůjčí, aby nám ho o dost horší duše prostě ukradla. Touto neblahou událostí bych začal, protože já osobně ji mám pořád v čerstvé paměti. Stala se totiž před pár dny a pořád ten nepříjemný zážitek vstřebávám. O to víc, že nebylo naše.  Auto jsem večer zaparkoval na místě obvyklém a ráno jsem ho tam už nenašel.

Nechci popisovat to, co potom následovalo. Spíše jsem přemýšlel, jestli má tohle všechno smysl, a jestli má vůbec cenu pokračovat. Naštěstí to bylo jen slabá chvilka. Náš projekt je sociálně orientovaný a chceme, aby alespoň trochu přispěl ke kultivaci téhle společnosti. Pokud bychom to vzdali, bylo by alibistické plácat v hospodě o tom, jak nás trápí, že se tady krade, že se k sobě lidi nechovají s úctou, apod. Možná je to naivní, ale pořád v sobě máme ten idealistický spirit a zapálení, se kterým jsme tento projekt začínali a jsme hrozně rádi, že tento projekt pojí právě tu slušnou část společnosti, která nás všelijak podporuje. Opravdu si toho moc ceníme.

Díky našemu zákazníkovi se nám podařilo navázat spolupráci s ČSOB (pane Karasi, moc Vám děkujeme!). Momentálně tak promýšlíme design a fungování naší služby pro jejich zaměstnance. Postupně se nám tak začíná otevírat cesta do korporátní sféry, což byl také náš dlouhodobý cíl. Zároveň se začínáme poohlížet po restauračních a cateringových společnostech, které pro nás představují perspektivu dlouhodobého partnerství. To se samozřejmě neobejde bez dalších Paní, které tento týden začínáme vybírat. Nedávno jsme se rozhodli pořídit první a určitě ne poslední kvalitní napařovací systém. Z práce by měla být taky radost a potěšení a to chceme zprostředkovat i našim Paním. A odměna? Vatikánský chléb štěstí. Moc chutná a potěší.

Ponaučení na závěr? Asi nedělat unáhlená rozhodnutí a rvát se dál, i když to stojí více nervů a méně vlasů. Možná je to dětinské, ale já to až teď pořádně pocítil na vlastní kštici.

P.S. Karma funguje. Tři dny potom, co nám ukradli pronajatého Superba, se nám ozval kamarád Juraj a nabídl nám svého Fiata. Od minulé středy jsme tedy opět mobilní. Díky.

7 Comments:

  • Robert Varga

    GL & HF!

  • Pingback: hubert()

  • Michal

    Na Prahu určite neodporúčam autá z koncernu VW, nakoľko po nich býva vo väčších mestách veľký dopyt zo strany autičkárov. Superb, passat, octavia sú najrizikovejšie. Držím vám palce, je to super projekt, určite vás vyskúšam, len čo budete voľní 😉

    • Dobrý den,
      byla to dobrá zkušenost :) Díky za podporu!

      Martin

  • Proč si prostě nekopnout? V článku není ani slovo o tom, v jakém stavu ten Superb byl.

  • Dobrý den, Superba nám pronajal příznivce našeho startupu za přátelskou cenu. Bohužel nám auto ukradli a my ho pak museli splatit.